„Tady v Radotíně se už od roku nepaměti učíme, jak přežít v divočině, a to i když se nám nezadaří objednat pizzu do střediska.“
Proč právě název „5. květen“?
Dne 5. května 1945 se členové střediska zúčastnili, na základě volání pražského rozhlasu o pomoc, odzbrojení německé vojenské strážnice v Radotíně a odzbrojování a zajišťování místních Němců.
Ve 13 hodin třicet minut hlásil bratr střediskový, Václav Rys na radotínském vojenském velitelství nástup junáckých oddílů do služby. Z většiny chlapců byla vytvořena spojovací služba. Navazovali spojení s okolními obcemi a spojovali velitelství s obrannými pozicemi a opěrnými body na okrajích Radotína. Dne 6. května v časných hodinách ranních byli vysláni pozorovatelé na radotínskou kostelní věž, neboť 5. května večer byla německým vojskem a jednotkami SS obsazena Zbraslav. Pozorovací dvoučlenná hlídka složená z příslušníků „dvojky“ plnila svou službu přesně a vzorně. Tvořili ji bratři František Jedlička a Josef Kváča. Jako spojky k nim byli přiděleni bratři Miroslav Vogel a Jiří Žitný. Úkolem hlídky bylo pozorovat možný přesun německých jednotek od Zbraslavi k Radotínu.Starší junáci nastoupili do zbraně, ostatní pak ke stavbě barikád a zátarasů. Bratr Spár velel jednotce jež byla přidělena na obranu okolí přívozu.
Dne 7. května nastoupily proti Radotínu od Zbraslavi a Lahovic německé tanky podporované dělostřelbou. Cílem dělostřelby byl především komín cementárny, na němž už od konce dubna vlála československá vlajka. Komín byl sice několikrát zasažen, ale nebyly mu způsobeny žádné škody. Škody na majetku a lidských životech však způsobily střely, které komín nezasáhly. K přívozu byly dopraveny vodácké pramičky pro případnou potřebu obránců. Lidská a materiálová převaha Němců však nakonec donutila obránce Radotína obec v odpoledních hodinách vyklidit. Bratři Jedlička a Kváča opustili své stanoviště na věži kostela jen těsně před tím, než byla jejich pozorovatelna zasažena dvěma granáty. Při útoku Němců přes řeku byly zničeny i obě skautské pramičky.
Dne 8. května byl Radotín plně obsazen německými jednotkami, které se zde zásobovaly a ještě téhož dne se vydaly přes Černošce na západ. Dne 9. května v časných hodinách ranních vstoupily do Radotína přední hlídky sovětské armády. Dnem 9. května ustaly boje, ale vojenské služba pro junáky tím neskončila. Od 10. do 20. května byli k dispozici vojenskému velitelství jako spojky. Jiní, ti starší chlapci, se střídali v nepřetržité službě v telefonní centrále. Ti nejstarší pak odjeli spolu s partyzánskou jednotkou z Kazína osvobozovat pohraničí. Jiní se pak stali příslušníky Revolučních gard.
Za zásluhy v revolučních bojích byli někteří junáci odměněni pochvalnými dekrety. Junácké středisko v Radotíně se pak na památku své účasti na bojích v revoluci za osvobození českého národa od nacistických okupantů, která byla zahájena dne 5. května 1945, pojmenovalo „Junácké středisko 5. květen Radotín“. Pod tímto názvem je činné dodnes.